Úvod > Historické sbírky > Buben novopacké Národní gardy z roku 1848

Buben novopacké Národní gardy z roku 1848

Nová Paka byly významným centrem národního obrození. Tehdy se prý říkávalo: „Polička a Nová Paka jsou nejprobudilejší města v celých Čechách.

Proto vám na snímku Jiřího Čejky představujeme buben NOVOPACKÉ NÁRODNÍ GARDY z roku 1848, který je uložen v našem depozitáři. Bohužel náš buben není v dobrém stavu a potřeboval by restaurovat. Jedná se o typ bubnu vířivého. Je mosazný s dřevěnými dýhami a kožené oboustranné bubnovací části jsou k sobě staženy vinutým lanem. Při okrajích je ohýbané dřevo barvené červenobílým trojúhelníkovým dekorem. K bubnu patří kožený pás.

Snad neuškodí, když v této souvislosti připomenu některé skutečnosti, které se roku 1848 týkají. Svým způsobem události v Nové Pace navázaly na našeho rodáka a osvíceneckého paulánského kněze Františka Faustina Procházku (1749 – 1809). Musím připomenout, že okolní obce měly silnou německou většinu. Je logické, že se postupně Nová Paka stávala centrem národního obrození. Významné místo zde mělo i ochotnické divadlo, které bylo hráno počátkem 19. století na různých místech a, představte si, i česky. Od roku 1840 měl veliký vliv v okolí peckovský kaplan Jan Tobiášek, kupec Karel Záhorský, Jan Havel, kaplan Jan Nešpor, Václav Geisler a mnozí další, kteří se snažili vybudovat veřejnou knihovnu a již v roce 1845 založili sbírku na její vznik. Situace v Nové Pace se změnila zejména po příchodu dvou krajanů z Českoskalicka - MUDr. Eduarda Kosinky a pátera Josefa Pravoslava Kordiny. Kolem nich se vytvořila společnost, která se scházela v hostinském kvelbu „U Votočků“ v bývalém klášteře. V té době se necítili ve městě jistě němečtí obchodníci a odcházeli, zmizela „ numera„ na domech a nápisy na obchodech byly psány česky. Již 17. března 1848 se ve městě rozšířila zpráva o vyhlášení konstituce a všude se konaly přípravy na úředně ohlášenou slavnost, která se konala 20. března za vydatných výstřelů z „čurabiny„ (čurabina nahradila tehdy nebezpečnější střelbu z hmožďířů. Byl to jakýsi prodloužený dřevěný sud - voznice, kde byl výstřel tlumen, ale připomínal jakoby širokou hlaveň děla. Nejlepší zvuk asi měla střelba z „Hylmaráku„ (dnešního Husova kopce) nebo z „Pošmistráku„. Patentem z 15. března 1848 bylo voleno zřizování Národních gard. Prvním setníkem byl v Nové Pace městský důchodní Jan Šádek a druhým poštmistr Fr. Síkora. Po slavnostech 21. března se do Národní gardy přihlásilo 230 mužů. Počet zájemců postupně klesal. Garda mívala pravidelná cvičení v místech u cihelny, pak „Na obci„. Zbraně si movitější pořídili sami, chudším pořídila obec 50 ručnic s bodáky. Cvičilo se ovšem s dřevěnými napodobeninami. Velelo se již česky a cvičilo k večeru ve všedních dnech a v neděli odpoledne. Oděv měli režný : plátěné spodky s červenou šňůrou, režný kabát (planda, červeně vroubený), nízké plstěné klobouky s péry. Zprávy o událostech v Praze, které následovaly po Slovanském sjezdu, přivedly členy Novopacké národní gardy k přípravám na pomoc Praze. 13. června 1848 se sešlo 40 odvážných mužů, kteří byli slavnostně vyprovázeni na cestu na pomoc Praze. Členové gardy došli však s jinými gardami pouze do Sobotky, kde se dozvěděli některé nepřesné zprávy o kapitulaci Prahy. Novopacká garda se proto poněkud neslavně vrátila domů, podobně jako ostatní gardy z okolí.

Všude bylo slyšet posměšnou veršovánku:

„ Novopacká garda,
to je ňáká banda,
když měla jít Prahu bránit,
vlezla si za kamna„.

To první slovo se ovšem měnilo podle jednotlivých míst v okolí. Typické je, že písničku nejvíce zpívali ti, kteří se neodvážili ani odejít ani do té Sobotky. Novopačtí nakonec dopadli docela dobře. To lomnická garda přišla prý s daleko větší ostudou, když její členové využili toho, že jsou bez manželek, a neslavně skončili svůj hrdinný pochod tanečním plesem 19. června 1848 v Dolním Bousově, který pokazilo až ve tři ráno nařízení z Jičína.

To jsem vybral jenom příběhy pro obveselení smutnějších duší. Situace byla daleko vážnější a hlavně pro budoucnost důležitá. Nakonec mám pocit, že bychom se tak trochu, byť v jiné podobě a za jiné situace, měli stát zapadlými vlastenci a národními obrozenci. Kvůli budoucnosti je asi víc než za pět minut dvanáct.

Je to jen jemné vibrato na buben ...

Autor: Miloslav Bařina